Autismus je vývojové duševní postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stereotypními repetitivními vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi objevující se u dětí před třetím rokem života.

Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí vznikající na neurobiologickém podkladě. Je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Duševní vývoj dítěte s autismem je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti, je doprovázen specifickými vzorci chování. Autismus zahrnuje širokou řadu poruch, od zjevné mentální retardace až po jedince s minimalizovanými příznaky, kteří nejsou ostatním nijak nápadní.

Stanovení diagnózy dětského autismu je složité vzhledem k odlišnostem ve schopnostech a chování jednotlivých autistických jedinců a stupni postižení smyslového vnímání.

Základem postižení je odlišné smyslové vnímání a odlišné reakce na určité podněty. Děti postižené autismem lze rozeznat již během prvních měsíců života. Autisté se projevují lhostejností k druhým lidem; vyhýbají se očnímu kontaktu, minimálně komunikují, dávají přednost samotě a reagují pasivně na objímání a mazlení, neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů, zdají se postrádat empatii.

Nemocní s autismem typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Bývají náchylní k výbuchům vzteku nebo se uchylují k mechanicky se opakujícímu chování, například kývání, nebo stále dokola vypínají světla v místnosti a podobně.

Některé děti s autismem mají agresivní nebo sebezraňující chování. Také hyperaktivita, neschopnost soustředění nebo výrazná pasivita se často s autismem pojí. V průběhu života může být sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem natolik intenzivní, že si mnoho z nich vytváří imaginární světy a přátele.

Většina nemocným autismem nedokáže zcela regulovat své jednání, které může vést od slovních výbuchů neadekvátních situaci až ke sebezraňujícímu chování. Autističtí jedinci typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny.

U autistů se objevují též poruchy řeči různé závažnosti. Někteří nemluví po celý život, u některých je vývoj řeči pouze opožděn, jiní používají řeč neobvyklým způsobem / vedou monolog na své oblíbené téma, komunikují pouze jednotlivými slovy, opakují naučenou frázi/. Autistické děti jsou málokdy schopné vést samostatný život bez intenzivní nápravné výchovy, oddané péče rodičů a někdy ústavní péče a podávání léků.

Autismus je poruchou, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že při vzniku autismu určitou roli hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Moderní teorie tvrdí, že autismus vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů. Diagnóza autismu je stanovena na základě odlišných projevů chování, které se objevují v raném věku života dítěte (do 36 měsíců).

Dělení podle WHO

• Autismus
• Atypický autismus – nemusí být přítomny všechny znaky autismu nebo vzniká až po 3. roce věku
• Aspergerův syndrom

Zhruba u poloviny případů dětského autismu byly zjištěny různé nespecifické projevy mozkového poškození – abnormní EEG nález, abnormity mozečkové, abnormity mozkové kůry. U řady lidí s autismem byly popsány biochemické abnormity týkající se například dysfunkce některých neuromediátorů. Lehká forma autismu.